Skutečná odyssea na Sázavu, do Sokolova a zpět

Datum přidání: 8.10.2010 8:50:44

Svoje útržkové vzpomínky hodila na papír Renata Bartlová.

A je to tady! Je pátek, 24. září a Divadlo Dostavník se opět po roce vydává na své oblíbené štace – Voskovcovu Sázavu a Sokolovskou čurdu.

Ve 13:00 hod. jsou kulisy a kostýmy naložené v autobusu a my vyrážíme. Po 5 hod. strávených v buse přijíždíme do malebného městečka – Sázavy. A jako vždy – vítačka, líbačka, kostým, šminky a šup, šup na jeviště. Je vyprodáno, sál nacpaný k prasknutí, tak se musíme ukázat, i když je to teprve 1. repríza.

Představení dopadlo výborně! V šatně už na nás čekají voňavé řízečky a pak posezení přímo na jevišti, diskuze s porotou a taky trocha toho békání s místními milými ochotnými divadelníky. Něco po půlnoci mávla kolibříčí křídla a my opět vyrážíme.

Po dalších 3 hodinách se ze tmy vyloupla „světla velkoměsta“ Sokolova. Je nad ránem, všichni ospalci se už těší do postelí. Ubytování, sprcha, k ránu přichází spánek. Po prvním rozlepení očí dilema: ještě trocha spánku nebo kulturní zážitek v divadle? U většiny vyhrává lenost! A taky ať jsme čilí na naše večerní představení, ne? V poledne po příchodu do divadla potkáváme naše oblíbené nadšence a theatrové zapálence – a opět velká vítačka, líbačka. Odpoledne tedy něco kulturní stravy v podání ostatních účastníků festivalu, no a je tu večer a s ním naše představení. Včera se povedlo, dnes musí taky!

A taky, že jo! Dojatí diváci, velký potlesk v nepříliš obsazeném sále, přídavky, děkovačka. S červenýma očima (jsou mezi nimi i muži!) přichází s poděkováním příznivci Divadla Dostavník. Odlíčit, všechno naložit do busu. Večírek, šampáňo, kytary, zpěv a „k ránu dvě hodinky spánku“.

No a neděle? Nejzajímavějším okamžikem je ukončení festivalu, protože je zároveň vyhlášením nového ročníku. A na ten se budeme jako vždy celý rok těšit.