Dostavníčko: Taneční mistr z Klapý

Dostavníčko s divadlem minulý čtvrtek zahajovalo svůj první oficiální ročník. Nelehkou úlohu otevřít celý festival prvním představením přijali ochotníci ze souboru Rádobydivaldo Klapý. A byla to správná volba!

Divadelníci z Klapý se totiž jen tak něčeho nezaleknou. Patří k absolutní špičce české ochotnické scény, vždyť jen na Jiráskův Hronov postoupili s minimálně polovinou uvedených her! Nezalekli se ani otevřené letní divadelní scény mezi hradbami přerovského zámku a poměrně chladného počasí. Naštěstí se nezalekli ani diváci, a tak letošní Dostavníčko s divadlem mohlo být zahájeno. Učinili tak vedoucí spolupořádající Galerie města Přerova Lada Galová, náměstek primátora Michal Zácha a za Dostavník Pavlína Konvičková jako patron účinkujícího souboru.

Rádobydivadlo Klapý přivezlo kupodivu komedii. Vybrali si hru Václava Nývlta na motivy Bohumila Hrabala Taneční hodiny pro pokročilé, v režii Ladislava Valeše. No, já je znám docela dlouho a komedii jsem ještě od nich neviděl - čekal jsem tedy, jaké to bude.

A bylo to skvělé, jako ostatně všechno, co jsem od nich viděl. Ano, nebyla to ta "řachanda", při které se víc směje než hraje, ale byla to velmi laskavá komedie, ve které vynikal chytrý text Bohumila Hrabala v podání skvělého tanečního mistra Jirky Krause. Energicky a rozhodně, a přitom s velkou dávkou milé stydlivosti nás skrze postavu tanečního mistra nechal nahlédnout do života člověka toužícího po uznání, uznání zejména šestnáctileté slečny a několika dalších dam, navštěvujících jeho taneční kurzy. Co na tom, že sám tančit neumí, spíš než za tanečníky má atendanty svého tanečního kurzu za publikum - rukojmí nucené poslouchat jeho nekonečný proud historek, pouček, rad a názorů. Všechno dohromady skloubil Jiří Kraus naprosto skvěle, a navíc v ne zcela běžném hrabalovském jazyce. Diváci po představení obdivovali zejména paměť představitele titulní role, ale šlo o víc. Šlo o samozřejmost, s jakou chrlil všechna slova a myšlenky, které však přesně kladl do významu nikoli jednoho, ale do významů několika. Právě druhý a další význam, podpořeny vizuálním konáním herce, byly hlavním zdrojem pobavených reakcí diváků. Šlo o lehkost, se kterou přepínal mezi nicneznamenajícím zaměstnancem, citlivým, stydlivým a snícím "strýcem" i všehoznalou a nezaskočitelnou autoritou, a to všechno v jednom nádechu, v jedné větě. Ohromně mě pobavil a, jak bylo znát z reakcí diváků, nebyl jsem jediný.